Autor: Jiřina Dobrovolná

Jarní rovnodennost, Ostara, Velikonoce… právě přicházející čas, kdy se probouzí a roste naše životní síla. Je to doba očisty, nového nádechu a nových začátků.

Jarní rovnodennost přináší rovnováhu do dne a noci a dává nám tak naději, že po dlouhé, temné noci přijde opět hezké ráno. A že se misky vah na nějaký čas opět vychýlí víc na stranu světla a my budeme moci znovu zažít nový začátek, čerstvou radost a sílu. Ukazuje nám, že je možné dostat do rovnováhy i protichůdné síly, které tak mohou být spolu chvíli v poklidné harmonii. Rovnováha v přírodě, ve světě, v životě, v nás samých. Po jarní rovnodennosti pak nabývá světlo na své síle a moci, tmy a chladu ubývá.

Ostara je původem keltský svátek jara pojmenovaný po samotné bohyni jara. Bývá často vyobrazená s vejcem (symbol zárodku nového života) a králíkem (symbol plodnosti). Z jejího jména vychází anglické Easter, německé Ostern. I naše Velikonoce jsou oslavou příchodu jara, světla a tepla, oslavou nového začátku (samozřejmě jsou zároveň dobou nejvýznamnějšího křesťanského svátku, ale o tom jindy). Končí období tmy a chladu, aby se mohla jak krajina, tak zvířecí říše znovu probudit k životu. A přichází známá klasika – pupeny na stromech a keřích, čerstvě zelená tráva, barevné kvítky a čerstvé jarní bylinky nejen v zahradách, mláďátka…

S příchodem jara a nových začátků souvisí i téma očisty. Teď je čas na generacemi ověřenou a doporučovanou „jarní čistku“, kdy je víc než vhodné pořádně vyčistit naše obydlí, umýt okna pro lepší výhled a rozhled, vytřídit a odstranit vše nepotřebné, nevyužívané a vytvořit tak prostor pro všechno nové, co k nám má přijít. Očista se týká nejen prostoru, ale se stejnou důležitostí i našeho těla, mysli a vztahů.

Dle tradic se za východu slunce zapalovaly ohně na oslavu odchodu zimy a začátku nového období. Zároveň působily jako rituální očista od všeho starého, nefunkčního, nesprávného a od negativních energií. My oheň můžeme nahradit rituálními svíčkami, vonnými tyčinkami nebo vykuřovadly.

Energii nových počátků můžeme podpořit různými symboly a barvami. Mezi typické symboly jara patří: vejce – nový začátek, králíček – plodnost, motýl – transformace, rozkvetlé květiny – náš růst a rozkvět, svíčky – převaha světla a sluneční energie…
Typické barvy jara jsou: žlutá a a oranžová – vitalita, energie, teplo (oheň); červená – mateřství, láska, plodnost, krev; zelená – zdraví, čerstvost, hojnost, finanční dostatek; v neposlední řadě různé pastelové odstíny barev.

V den jarní rovnodennosti začíná nový astrologický rok, když Slunce vstupuje do znamení Berana. Stejně jako na začátku kalendářního roku si i teď udělejme prostor pro sebereflexi, můžeme se vrátit k myšlenkám ze začátku ledna a zrekapitulovat si, co jsme vlastně chtěli a jak se to daří.

Ať už byla Vaše zima jakákoli, zkuste ji nechat v minulosti. Do další fáze svého života si vezměte jen moudrost, kterou jste získali díky všem prožitkům z minulých měsíců. Vydechněte všechno, co můžete. A s každým novým nádechem si dopřejte dostatek nové, čerstvé energie a síly, radosti a příslibu svých nových možností a začátků.

Požehnanou rovnodennost všem a ať se Vám v „novém“ roce daří!

Jiřina Dobrovolná

Dnes je první den letošního adventu, doby zklidnění, rozjímání a reflexe téměř uplynulého roku.

S blížícím se závěrem roku se spousta z nás snaží dokončovat nedokončené, vrátit vypůjčené nebo naopak půjčené získat zpět, vyrovnat účty, rekapitulovat… Emoce skáčou nahoru dolů, podvědomá potřeba bilancovat a dělat závěry na základě momentálních pocitů je občas silnější a náročnější, než bychom chtěli.

Advent je podle křesťanské tradice obdobím příprav na svátek Narození Páně (název „advent“ vychází z latinského slova vyjadřujícího příchod, dle proroků ze Starého Zákona příchod Mesiáše). Advent trvá minimálně čtyři týdny a končí Štědrým dnem. Po něm přichází svátek Narození Páně, tedy Boží hod vánoční, kterým začínají Vánoce – doba oslavující narození Ježíše Krista a trvající do 6. ledna.

Zpět adventu – jaká výzdoba a zvyky, svým způsobem rituály, jsou typické pro toto období?

Jmelí má do domu přinést štěstí, požehnání a plodnost, cesmína a břečťan mají podle Keltů chránit domov před zlými duchy a čarodějnicemi.

V Betlémské jeskyni se každoročně zapaluje plamínek, který následně dobrovolníci a skauti rozšiřují do různých koutů světa a Betlémské světlo symbolizující mír a přátelství tak můžeme mít doma i my.

Mísa s ovocem o svátcích slouží (kromě nabídky vitamínů a jiných zdraví prospěšných látek) jako poděkování za úrodu v minulém roce a zároveň vyjadřuje naději a víru, že i v dalším roce se nám bude v hospodaření dařit.

Poslouchání a zpívání koled je ve spoustě domácností dalším příjemným zvykem, který patří k době adventu. U nás doma se roky pojí s další klasickou tradicí, kterou je pečení cukroví (to bylo původně součástí pohanských oslav Slunovratu). Dává nám prostor společně tvořit a trávit čas s našimi blízkými, nebo si naopak užít svůj klid a tvoření o samotě, provonět domov vůní různých koření a dobrot a vytvořit si tak atmosféru přicházejících Vánoc.

Adventní věnec, který každoročně zdobí naše domovy, v sobě nese spoustu symbolů a poselství. Tradice zapalování svíček na něm vychází ze židovské Chanuky a zapalování svíček může tedy být i obdobou svátku Světla. A Svátek Světel v téhle roční době je důležitou tradicí i v jógovém světě, že…

Kulatý tvar věnce symbolizuje kolo osudu, koloběh života, zároveň může symbolizovat i Slunce jakožto zástupce života, světla a energie.

Svíčky na věnci by měly tvořit čtverec, který symbolizuje kříž a jeho čtyři body směřující do čtyř světových stran… stejně jako může symbolizovat čtvero ročních období, čtyři živly (země, voda, oheň, vzduch) a čtyři fáze lidského života (narození, mládí, dospělost, stáří). Občas se doprostřed dává pátá svíčka, která se zapaluje na Štědrý den za Ježíše Krista.

Barvou by měla být tradičně fialová, symbolizující duchovno a ztišení. Červenou, která je barvou energie a lásky, ale chybu neuděláte. Jedna ze svíček tradičně byla a může být růžová na znamení radosti.

Každou neděli zapalujeme jednu svíčku, a to proti směru hodinových ručiček, protože dochází k symbolickému ukončování a uzavírání roku, období, procesu. Dobré je si vždy najít chvíli času na rozjímání u aktuální zapálené svíčky.

1. neděle „Železná“ – zapalujeme první svíci jako památku na naše předky, na naše kořeny, na jejich sílu. Současně jako symbol Naděje. Asha. Křesťané zapalují tuto svíci jako památku na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.

2. neděle „Bronzová“ – zapalujeme druhou svíci, která je symbolem Míru (uvnitř nás i okolo nás, který nahradí strach a nenávist) a víry v něj. Shanti. Křesťané zapalují druhou svíci, tzv. Betlémskou, která přináší lásku a přijetí, údajně symbolizuje Ježíškovy jesličky.

3. neděle „Stříbrná“ – třetí svíce patří rodině a vztahům na všech úrovních. Každý vztah, kterým jsme si kdy prošli (nejen ten partnerský, ale všechny vztahy ve všech rolích) utváří naše momentální vnímání světa a vztahů v něm. Obecně máme tendenci rozlišovat vztahy na dobré a špatné, ale každý z nich (bez ohledu na naše vnímání) má své kvality pro náš růst a sebepoznání. O Stříbrné neděli nás tedy čeká sebereflexe ve vztazích, přijetí zdánlivě „dobrého i zlého“ v nás a láska a úcta k sobě, ať už je vztahová minulost / přítomnost s kýmkoli jakákoli. Téma duality a koncept „accept and transform“. Křesťané zapalují svíci Pastýřskou na znamení radosti, že období půstu se blíží ke konci a advent se pomalu mění do své slavnostnější podoby. Barva svíčky růžová, pokud chcete 🙂

4. neděle „Zlatá“ – poslední svící děkujeme všem nadpozemským bytostem, andělům, Vesmíru / Bohu / … , živlům a zároveň si užíváme vlastní ztišení a celkové zklidnění, ve kterém přichází čas na přemítání o našich přáních, touhách a plánech. O všem, co v tomto roce zanecháme a co si vezmeme s sebou dál. Bhakti, Shanti, vděčnost. Křesťané zapalují poslední svíci, Andělskou, která symbolizuje Mír a Pokoj. V srdci jednotlivce i ve společenství všech.

Poslední svící jsme se v tradicích přiblížili ke Štědrému dni, kterým advent končí. S odkazem sv. Františka z Assisi stavíme betlémy a vzpomínáme na různé příběhy, zdobíme stromek (ať už visí ze stropu dolů nebo stojí pevně na zemi), připravujeme vše tak, jak jsme zvyklí ze své původní rodiny, jak jsme přejali z rodin blízkých nebo jak jsme si našli sami… Užíváme si cukroví a vánoček, řešíme tu správnou chuť bramborového salátu, smějeme se a popláčeme si u klasických filmů a pohádek, chytáme slova vánočních koled a snažíme se najít aspoň chvíli klidu pro zastavení se. Často si říkáme „až dokončím tohle…“, „až udělám támhleto…“… nečekejte na nic, sedněte si a rozhlédněte se kolem sebe, pak zavřete oči, najděte chvíli klidu v přítomném okamžiku a užijte si ji. Nádech, výdech, nádech, výdech…

Adventních zvyků, svátků a oslav má každá rodina a společenství spoustu. Jaké jsou ty Vaše?

Přeji Vám klidný a požehnaný advent, přátelé. Užijte si společnost i samotu, akce i klid, práci i zastavení se. A ať se Vám podaří najít si chvilku čistě na sebe, na sebereflexi, sebepřijetí, svou radost a své sny.

S Láskou

Jiřina

(A díky Morganě za obsáhlé info nejen o věncích.)

Relaxace je pevnou součástí každé jógové lekce. Velmi doporučovaná a oceňovaná je ale i bez předchozího cvičení, nezávisle na denní či noční době. Vědomé uvolnění je velmi důležité pro naše fyzické i duševní zdraví.

Obecně máme v našem životě spoustu práce, zodpovědností a starostí. Stejně jako radostí. Na ty ale ne vždy zbývá čas, nemají takovou prioritu a často se k radostem a klidu dostaneme až… až… až… až nás to doběhne a složíme se fyzicky.

Často dochází k mýlce, že se zrelaxujeme aktivním odpočinkem. Jenže např. při běhu, tenisu nebo plavání se ani tělo, ani hlava neuvolní úplně. I když je myšlenek méně a intenzita vnitřního napětí klesne, naše mysl, tělo a jeho procesy (včetně těch hormonálních) si při aktivním odpočinku toho reálného klidu moc neužijí. Proto je důležité umět se zastavit a jen tak být. Na chvíli „nedělat nic“. Není to ztráta času, naopak – je to tolik potřebná chvíle pro naši regeneraci a zdraví. Kompenzace naší aktivity.

Jak na to?

Základní relaxace je vleže na zádech (pokrčené nohy nebo podložená kolena v případě bolavých zad), srovnaná páteř včetně té krční. Paže podél těla, dlaně otevřené nahoru (pokud tělo dovolí). Uvolňujte vědomě celé tělo kousek po kousku. Dýchejte klidně, ideálně plným jógovým dechem. Pokud s plným jógovým dechem nemáte zatím zkušenosti, soustřeďte se jen na klidný a prohloubený dech tak, jak zvládáte. Pozor na předýchání, vše hezky v klidu, effortless effort 🙂

• 

• 

---

Vědomá relaxace se doporučuje např. i při spánkových potížích. Nahromaděný stres nebo kupa myšlenek nám někdy nedovolí usnout nebo je náš spánek nekvalitní. A někdy v noci spát prostě nemůžeme, protože máme práci nebo musíme být vzhůru kvůli druhým. Náš rytmus je tím narušený a vyčerpání stoupá. Hluboké vědomé relaxace (i když jen na několik minut) byly mou záchranou v letech, kdy jsem měla doma dva malé nespavce a únavou už jsem nevěděla, kudy kam… stejně tak byly a jsou záchranou v aktuálním „koronavirovém“ čase, kdy máme nervy na pochodu často a z různých důvodů.

Info: Opatrně s relaxačními technikami v případě psychických potíží a poruch, ne každému je chvíle nečinnosti příjemná a pro aktuální zdravotní stav žádoucí a vhodná. Proto prosím v takovém případě raději zkonzultujte svou jógovou praxi s Vaším ošetřujícím lékařem. Děkuji.

---

Tady je základní vedená relaxace – položte se pohodlně na záda, zavřete oči a nechte se vést…

Namaste

Jiřina Dobrovolná